Hana Zagorová — Vlaštovčí hnízdo letra e tradução
A página contém a letra e a tradução em português da música "Vlaštovčí hnízdo" de Hana Zagorová.
Letra
Nad mořem cestou nesnadnou,
tam, kde se vlny tříští,
nad mořem, v skalách spolu jdou, poutníci toulaví.
První měl silná ramena,
ten druhý srdce zas vlídné.
Tu náhle, z moře zrozená,
bouře je překvapí.
Pojď se mnou, bratře, v nesnázi,
vede tu cesta známá.
Mnoho nám k cíli neschází,
zbývá jen skalní brána.
Pár bílých zdí,
tam ve výši bývalo vlaštovčí hnízdo,
pojď, než se bouře utiší úkryt nám obstará.
Příběh ten děd můj znal.
A když je spánek uchvátí jako když proutkem mávne,
svit loučí brány pozlatí, hudba se rozezní.
Ten první pil a hodoval, ten druhý zas tančil stále
s dívkou jež čelo znavené šátkem mu osuší.
Sbohem buď dívko, tulák jsem, nemohu déle zůstat.
Však dívka krásná jako sen, dlaní mu zamkne ústa.
Vezmi můj šátek, s sebou vem, v zástavu na cestu dlouhou.
Poutník ten šátek, okouzlen, na prsou uschová.
Příběh ten děd můj znal.
Náhle jak závan perutí jitro se okny vkrádá.
Zmizí, jak křídla mávnutí, lesk nočních vyznání.
Na pustém hradním nádvoří nový den vyplaší stíny.
Den, když se sluncem rozhoří, poutníky probudí.
Divný sen, bratře, se mi zdál,
pil jsem a jed do rána.
Pojď, bratře, půjdem zčerstva dál, čeká nás dlouhá pouť.
Však druhý poutník neslyší, na prsou schovává šátek
a nad ním kdesi ve výši vlaštovky zakrouží.
Příběh ten děd můj znal.
Tradução da letra
Viagem ao estrangeiro difícil,
onde as ondas se fragmentam,
acima do mar, nas rochas vão juntos, peregrinos vagueiam.
O primeiro tinha ombros fortes,
o outro coração é gentil.
De repente, do mar nasceu,
a tempestade vai surpreendê-los.
Vem comigo, irmão, em perigo.,
há uma estrada familiar.
Não há muito que possamos fazer.,
tudo o que resta é o portão da Rocha.
Um par de paredes brancas,
costumava haver um ninho de andorinha.,
vamos, antes que a tempestade acalme, o abrigo vai cuidar de nós.
O meu avô sabia a história.
E quando o sono os cativa como quando acena,
a luz diz adeus aos portões de gilt, os sons da música.
O primeiro bebia e festejava, o segundo ainda dançava.
com uma rapariga cuja testa está cansada com um cachecol seca-o.
Adeus, sê uma rapariga, sou um vagabundo, não posso ficar mais tempo.
No entanto, a menina bonita como um sonho, com sua palma fecha a boca dele.
Leva o meu cachecol, leva-o contigo, como garantia para uma longa viagem.
O peregrino vai manter o cachecol, Encantado, no peito.
O meu avô sabia a história.
De repente,quando o vento sopra pela manhã, as janelas aparecem.
Desaparece, à medida que as asas batem, o brilho das confissões nocturnas.
Num pátio de um castelo estéril, um novo dia lançará sombras.
O dia em que o sol arde, os peregrinos acordam.
Sonho estranho, irmão, eu sonhei,
Bebi e envenenei até de manhã.
Vamos, irmão, Vamos ficar Negros, vamos fazer uma longa peregrinação.
No entanto, o segundo Peregrino não ouve, escondendo um cachecol em seu peito
e por cima dela algures na quantidade de círculos de andorinha.
O meu avô sabia a história.