Karel Kryl — Pochyby letra e tradução

A página contém a letra e a tradução em português da música "Pochyby" de Karel Kryl.

Letra

Mlád dvacet devět let a devět měsíců
Dost starý hledět zpět do dětských střevíců
Jsa příliš mlád, bych přezíral, co každý z vás má zásluh
Jsa hluchý dost, bych předstíral, že spoléhám se na sluch
Hovořím k vám
Vzrůst nedaleko dřepu a úsměv naruby
A ústa plná střepů náhradou za zuby
Mám oči, které nebrečí, byť nesmějí se smáti
Mám kolena, jež neklečí, když má mi někdo dáti
Tak možno žít
Já žvaním tu a tam a slova nechybí
Však jistota ta tam a vládnou pochyby
Je pofiderní poslání, jež odvahu mi vrací
A nedostatek vzdělání dnes nahrazuji prací
Tak tomu jest
Lze s plným pupkem mžourat a sáti tokajské
A poté krotce kňourat veršíky lokajské
Lze kráčet cestou vyjetou a nepohlédnout zpátky
Lze snadno býti poetou a nestvořiti řádky
Jak mnozí činí
Dát tupcům pocit lordů, být dvorním holičem
Mít roztlemenou mordu a kušnit o ničem
Pět dámám verše o mracích a dostat ránu kyjem
Pak omluvit se v rozpacích, že dosud vůbec žijem
Tak možno přežít
Nuž promiňte mi, prosím, promiňte, vážení
Že dosud hlavu nosím, která je k myšlení
Já přerozličné verbeži tím sloužím proti smutku
Též do krku mi nesněží, což výhoda je vskutku
Pro moje mandle
Ač tu a tam je boule, obzvláště pod pleší
Však v jádru je to koule — tvar, který potěší
I posměváčci přiznají:"Toť hlava, dá se říci
Když podle ní ho poznají i páni úředníci."
Razítko, podpis
Má hlava je teď vzata beze všech předsudků
A zbývá ptát se kata po jeho úsudku
To odborník je nesporně, jsouť hlavy jeho chleba
A předvést může názorně, k čemu je hlavy třeba:
K životu prostě
Je tedy hlava v suchu anebo v paruce
A zbývá v tomto duchu přejíti na ruce
Je obvyklé, že prstů pět má každá ruka zdravá
A leccos je ti vytrpět, než poznáš, kde je pravá
A kde je levice
Věz, milý tvore Boží: to lze si ověřit
Že lépe nežli zboží lze ruce zpeněžit
A stvrdí ti, kdo žebrají, i rozšafní, i skoupí
Že za hlavu jim nedají, co za pět prstů koupí
Prakticky vzato
Byť měl jsi hlavu schopnou, jednou se poštěstí
Že botou do ní kopnou a svážou zápěstí
Však poctivec i parazit smí lokty čelit davu
A pěstmi může prorazit, aniž si rozbil hlavu
Nárazy o zeď
Máš cizí ruce tisknout i s tváří kamennou
Máš vždycky něco risknout, kdyžs' pevný v ramenou
Smíš pižlat srdce na dlani či zardousiti ptáče
Pak stačí trocha pokání a decilitr pláče
Lid tomu chce!
Ač oholen a umyt, vždy trochu špinavý
Máš dobře city tlumit, ba nemít pohlaví
Smíš hnípat, vždy však ve spěchu, a polichotit blbu
Neb předpokladem úspěchu jest implantace hrbu
Svět si ho žádá!
Tak pardon, je to osud, že všichni láteří
Proč nevyrostl dosud hrb na mé páteři
Co dítě spal jsem skrčený, když trápili mne půstem
A tudíž chodím vzpřímený, jsa pidimužík vzrůstem
Jak račte vidět
Šla krása jiným dětem, a tudíž sudičky
Mne učinily skřetem na úkor hlavičky
Když vyňaly mne z kolébky, já neplakal jsem dosti
I daly mozek do lebky a trochu výřečnosti —
— dost smutný dar
Já záhy nožky zvedal a vlastním vzpomínku
Že v začátku jsem shledal, že vlastní maminku
Však seznámiv se s rodinou, já poznal první zmatek:
Ač maminku mám jedinou, mám velké množství matek
Které mne chtějí
Jak byl jsem tomu rád, že vlastním tatínka
Však řekli, že i stát mne bere za synka
Pak ten, jejž zvali sluníčkem, se za tatíčka povznes'
«Vrah tatíčkem, lump tatíčkem!», a od tehdy až podnes
Jsem adoptován
Nuž umím číst a psáti, však na tom nedosti
Já učil se též lháti — zbraň proti podlosti
Kdo dobrem čelí násilí, jen zřídka vděčnost zplodí
Vždyť na konopnou košili zas konopí se hodí
Chceš-li ji látat
Nuž věru není slastí, když děti shledají
Že jednou zve se vlastí a jindy partají
Že matkou jest, kdo zažádá, je matkou lidské plémě
Pak matkou zve se armáda a vzápětí pak Země -
— matička naše
Já utržil jsem šrámů, nu, darmo počítat
A že jsem zlobil mámu, lze těžko vyčítat
Pak dorostl jsem natolik, bych spokojil se krotce
Že matek vlastním několik, však jednoho jen otce
Konečně jistota!
Dost šprýmů, pojďme k věci: mistři mne učili
Že lépe, než žít v kleci, je nemít košili
Teď nemám ani kalhoty a mráz mi chladí plece
A mistři tančí do noty a pokřikují z klece
Že prý jsem zradil!
Prý - nepodléhat zášti a zlu se vystavit
Když po tváři mne praští, mám druhou nastavit
A oni — krejzlík pod krkem a zášť jim čiší z očí
A žáčka ženou postrkem, jen do dveří jim vkročí
Slunéčkům našim
Pak řekli, že prý žebrat je věcí nemužnou
Je třeba dary nebrat, pohrdat almužnou
A sami chodí přežraní a almužny je živí
A žáčci chodí zedraní a hlad jim z očí civí
Bída a nouze
Nuž, ponechejme mistry cvrlikat na hřadě
Ne každý je dost bystrý pro místo v úřadě
Kdo silný je a stydí se, nechť obsluhuje veslo
Kdo hubu má, ten hodí se na poslanecké křeslo
Případně na trh
Smíš vrahem být, či ševcem, nebo být dramatik
Pak nezápolíš s dřevcem a smíš být pragmatik
Anebo staň se písařem, měj pero za suspenzor
Nic neumíš? Buď bachařem! Jsi imponent? Buď cenzor
Anebo fízl!
Bůh dal nám místa dosti, všem podle určení
Však často, což je k zlosti, čert místa vymění
A pak jsou z lotrů právníci a z mordýřů jsou světci
Pak z umělců jsou horníci a z imponentů vědci
K obrazu svému
Když domovník je knězem, kněz čistí ulice
Když lékař chodí s dřezem a pere spodnice
Pak blázen střeží reaktor a řezník básně píše
Pak z cenzora je redaktor a švec je vládcem říše
K obrazu světa
Já rukama jsem měřil o chleba starosti
Své hlavě pak jsem svěřil, by dbala moudrosti
Však hlavu jsem si roztřískl a octl jsem se dole
A tu mi rarach napískal, bych vyměnil jim role
Prý třeba změny
Má hlava tudíž dřela, pečujíc o chleba
A ruka podepřela, kde mravů potřeba
Však otřel jsem se o ševce a žehral na verpánek
Výsledek — jizvy na lebce a rozražený spánek
Prašť jako uhoď
Já hledal cestu pravou a našel útěchu
Že spojit ruce s hlavou povede k úspěchu
Však zapomněl jsem, nebohý, ač ševce mohu zmlátit
Že verpánek je třínohý a nesnadno jej zvrátit
Zavládl hrobař
Šly ruce s hlavou k čertu, náš názor shodne se
Že hrobař nezná žertu, je vážný z profese
Chce diskusi jen s mrtvými a nezná volných sobot
I nečekal jsem s jinými a prostě - práskl do bot
A teď jsem tady
Poslání: Dnes profesor i žák ví, že končí legrace
Když hrobař šoupe rakví a čeká ovace
A z vodorovné polohy že nejsnáze lze vstáti
Tak, že se opřeš o nohy a ruka pomáhá ti
Hlavou pak mysli!

Tradução da letra

Jovens de nove e nove meses
Idade suficiente para olhar de volta para os sapatos de bebé
Se você é muito jovem, eu negaria o que cada um de vocês tem mérito.
Se fores surdo o suficiente, finjo que conto com a audição.
Estou a falar contigo.
Ergue-te perto da agacha e sorri de dentro para fora
Uma boca cheia de estilhaços
Tenho olhos que não choram, mesmo que não riam.
Tenho joelhos que não se ajoelham quando alguém me deve dar
Então vive
Eu falo de vez em quando e as palavras não falham
Mas há certeza, e há dúvidas.
É uma missão divertida que me devolve coragem.
E a falta de educação hoje substituo pelo trabalho
Pois é.
Pode ser esmagado e sugado com o umbigo Cheio
E depois amansar os versos dos lacaios
Você pode andar pela estrada e não olhar para trás
Você pode facilmente ser um poeta e não criar linhas
Como muitos fazem
Dar aos bonecos um sentido de Lordes, ser um barbeiro da corte
Come uma Morda alegre e conversa sobre nada
Cinco versos femininos sobre nuvens e ser atingido por um clube
Então pede desculpa envergonhada por ainda vivermos.
Para que possamos sobreviver
Bem, com licença, por favor, com licença, pessoal.
Que ainda uso a cabeça, que é pensar
Eu sirvo redistribuição contra a dor
Também não neva na minha garganta, o que é uma vantagem.
Para as minhas amígdalas
Embora haja um caroço aqui e ali, especialmente debaixo da calvície
No entanto, no núcleo é uma forma de bola que vai agradar
Até os escarnecedores admitem: "isso é a cabeça, pode-se dizer
Se até os empregados o reconhecerem, ela diz."
Carimbo, assinatura
A minha cabeça está agora tomada sem qualquer preconceito.
E resta pedir ao carrasco o seu julgamento.
Este perito é, sem dúvida, as cabeças do seu pão.
E ele pode ilustrar o que as cabeças são necessárias para:
Viver simplesmente
Assim como a cabeça seca ou numa peruca
E permanece neste espírito passar para as mãos
É costume que cinco dedos cada mão tem um saudável
E há muito a sofrer antes de saber onde está o verdadeiro.
E onde está a esquerda
Saiba, querida criatura de Deus: isto pode ser verificado
Melhor do que bens, as mãos podem ser monetizadas
Os mendigos, os mendigos, os escumalha e os escumalha
Que não lhes dão o que compram por cinco dedos.
Praticamente falando
Mesmo que a tua cabeça seja capaz, um dia terás sorte.
Pontapeiam-na com um sapato e atam-lhe os pulsos.
Mas os justos e o parasita podem enfrentar a multidão com os cotovelos
E com os punhos ele consegue atravessar sem Partir a cabeça
Batidas contra a parede
Você tem mãos estrangeiras para pressionar com uma cara de pedra
Tens sempre de arriscar quando estás preso nos teus ombros.
Pode cravar o coração na palma da mão ou estrangular um pássaro
Então um pouco de arrependimento é suficiente, e o decilitador chora
É isso que as pessoas querem!
Embora depilada e lavada, sempre um pouco suja
Tens bons sentimentos para amortecer, mesmo não tendo sexo.
Você pode fazer ninho, mas sempre com pressa, e lisonjear o tolo
Para o pré-requisito para o sucesso é a implantação do hump
O mundo exige-o!
Por isso, desculpa, é o destino que todos sejam tecidos.
Porque é que a corcunda na minha coluna ainda não cresceu?
Desde que a criança dormi agachada enquanto me atormentavam com o jejum
E por isso ando Direito, sendo um homenzinho em crescimento
Como ver
Foi beleza para outras crianças, e, portanto, os barris
Fizeram-me um orc à custa da cabeça.
Quando me tiraram do berço, não chorei o suficiente.
Pus o cérebro no crânio e um pouco de eloquência. —
- um presente muito triste —
Logo levantei minhas pernas e minha própria memória
Que no início descobri que a minha própria mãe
No entanto, tendo conhecido a família, reconheci a primeira confusão:
Embora eu tenha apenas uma mãe, eu tenho um grande número de mães
Quem me quer
Como eu estava feliz por ter um pai
Mas disseram que o estado também me leva como filho.
Depois, aquele a quem chamaram ao sol, levanta-te para o papá.
"Pai Assassino, pai vilão!"e desde então até ao tempo
Sou adoptado.
Bem, eu sei ler e escrever, mas não consigo.
Também aprendi a mentir-arma contra a maldade.
Aqueles que enfrentam a violência raramente têm gratidão
As camisas de Canábis são boas para Canábis.
Se você quiser fazer isso
Certamente não há prazer quando encontram crianças.
Que um dia convida a sua terra natal e outro dia festeja
Que ele é a mãe do homem que pergunta, ele é a mãe da raça humana
Então a mãe convida o exército, e depois a Terra -
- a nossa mãe.
Eu fiquei com as cicatrizes, bem, Contagem darmly
E que fui malandro com a minha mãe é difícil de culpar.
Depois cresci o suficiente para me contentar com domesticação.
Que as mães têm vários, mas apenas um pai
Finalmente, Segurança!
Chega de piadas, vamos ao que interessa: os mestres ensinaram-me
Melhor do que viver numa jaula é não ter uma camisa.
Agora nem sequer tenho calças e os meus ombros estão gelados
E os mestres dançam para a nota e gritam da jaula
Que eu traí!
Dizem: não sucumbas ao ressentimento e ao mal para te expores.
Quando ele me dá um murro na cara, tenho um segundo set.
E o alfaiate, em seus pescoços, lhes purifica os olhos,
E a pupila com um empurrão, só para pôr os pés na porta
Às nossas joaninhas
Depois disseram que implorar era algo que não podia ser feito.
É necessário não levar presentes, desprezar esmolas
E eles andam sozinhos, e a caridade alimenta-os.
E os alunos andam pedreiros e passam fome dos olhos
Miséria e angústia
Bem, deixa os mestres vibrar no campo
Nem todos são espertos o suficiente para um lugar no escritório.
Que é forte e envergonhado, que sirva o remo
Aqueles que têm um lugar estarão aptos para o lugar de um deputado.
Possivelmente no mercado
Podes ser um assassino, ou um sapateiro, ou um dramaturgo.
Então não se luta contra a madeira e pode-se ser pragmático.
Ou ser um escriba, ter uma caneta para uma coquilha
Não podes fazer nada? Sê um guarda! És imponente? Seja um censor
Ou um polícia!
Deus nos deu muitos lugares, todos de acordo com os destinos
No entanto, muitas vezes, que é para a raiva, os lugares do diabo trocaram
E depois os vilões são advogados, e os borlas são santos.
Depois dos artistas são mineiros, e dos imponentes são cientistas.
Na sua imagem
Quando o zelador é padre, o padre limpa as ruas.
Quando um médico caminha com um lavatório e lava o fundo
Depois o tolo guarda o reactor e o carniceiro escreve poemas.
A partir do censor é o editor, e o sapateiro é o governante do Império.
À imagem do mundo
Medi o pão com as minhas mãos.
A minha cabeça então eu confiava, escutava a sabedoria
Mas parti a cabeça e desci
E foi isso que o rarach me assobiou, e eu trocava-os por papéis.
Ele disse que as mudanças eram necessárias
Então a minha cabeça trabalhou duro, cuidando do pão
E a mão ergueu-se onde a moral precisava
Mas esfreguei-me contra a costureira e comi no verpánek.
Resultado-cicatrizes no crânio e sono partido
Bate como um murro
Procurei o caminho certo e encontrei conforto.
Que unir as mãos com a cabeça levará ao sucesso
Mas Esqueci-me, coitadinho, apesar de poder vencer o sapateiro
Aquele verpánek tem três pernas e é difícil de reverter.
O coveiro reinou
Foram para o inferno com as mãos, a nossa opinião concorda.
Que o coveiro não sabe que a partida é séria da profissão
Ele só quer uma discussão com os mortos e não conhece os sábados livres.
Não esperei com outros e bati com os sapatos.
E agora estou aqui
Missão: hoje tanto o professor quanto o aluno sabem que a diversão termina
Quando o coveiro desfaz o caixão e espera uma ovação
E a partir da posição horizontal que é mais fácil de levantar
Para que te apoies nos teus pés e a tua mão te ajude
Pensa com a cabeça!