Aneta Langerova — Vzpomínka letra e tradução
A página contém a letra e a tradução em português da música "Vzpomínka" de Aneta Langerova.
Letra
Znám pár míst, z nich tají se mi dech
A buď si jist, že pro ně místo v srdci nenajdeš
Člověk na čas ztratí i to poslední, co má
A k modlitbám se vrátí, až mu bude zpívat tma
No tak, hudbo, hraj, ať tu nejsem sama
Jen já a tma, jen já a tma bolavá
Plamen zhasíná
V nás dál už není
Nezbyla nám síla
Jsme poražení
Do prázdných láhví od vína
Dám krátké psaní
Jak příběh končí, jak začínal?
Už nic nezměním
Na okenní rám smutek uléhá, jak dlouho chce tu spát?
Na okenní rám smutek uléhá
Vytržený list z paměti
Nikdy nečíst, zpátky nelepit
Nebylo by tání bez zimy
A v modlitbách mých přání
Spatřit oči máminy
No tak, hudbo, hraj, jak hrávala mi ona
Než nastala tma, nastala tma bolavá
Vzpomínkou ožíváš
Už nic nezměním
V šedé síni zpěv doznívá
Nikdo tu není
Jen v prázdné láhvi od vína
Dál skryté je psaní
Jak příběh končí, jak začínal?
Už nikdo neví
Na okenní rám smutek uléhá, jak dlouho chce tu spát?
Na okenní rám smutek uléhá a já ho kolíbám
Tradução da letra
Conheço alguns sítios que fazem a minha respiração derreter.
E certifica-te que não vais encontrar um lugar no teu coração para eles.
Um homem perde a última coisa que tem por um tempo
E ele voltará às suas orações quando estiver escuro.
Vá lá, música, toca para não estar sozinha
Só eu e a escuridão, só eu e a dor Negra
Extintores de chamas
Ele já não está em nós.
Já não temos energia.
Somos falhados.
Garrafas de vinho vazias
Vou escrever pouco.
Como termina a história, como começou?
Não posso mudar nada.
Na moldura da janela, a tristeza mente, quanto tempo ele quer dormir aqui?
Na janela a dor está
Folha arrancada da memória
Nunca ler, nunca ficar para trás
Não derreteriam sem o inverno
E nas orações dos meus desejos
Para ver os olhos da mãe
Vá lá, música, toca como ela costumava tocar-me
Antes da escuridão chegar a escuridão veio a dor
Você ganha vida com memória
Não posso mudar nada.
No salão cinzento, cantando
Não está aqui ninguém.
Apenas numa garrafa de vinho vazia
Mais Escondido está a escrita
Como termina a história, como começou?
Já ninguém sabe.
Na moldura da janela, a tristeza mente, quanto tempo ele quer dormir aqui?
Na moldura da janela, a tristeza deita-se, e eu embalo-a